o mně

 Píšu tenhle článek už přes dva měsíce. Někdy prostě přijde chvilka, kdy se nadchnu a píšu. Prsty mi běhají po klávesnici a snaží se zachytit proud mých myšlenek. Ale stejně rychle jako nadšení přišlo, tak rychle také mizí. A přesně o tom tenhle článek je.

Já a blog spolu máme prazvláštní "vztah".

Je to ten typ lásky, která ve vás přetrvává i po rozchodu. Kterou v (ne)vědomě nosíte celou tu dobu v sobě. Všechno se zdá být pryč, do té doby než se znovu potkáte. A pak stačí chvíle. Jeden pohled do očí, jeden dotyk .. a jste v tom znovu. Až po uši!

Je to láska krásná a zničující. Láska, která vás pohltí, srazí na kolena a pak vás opustí. Zničené a naprosto vyčerpané. Přesto (nebo možná právě proto) jí rádi znovou a znovu podléháte. Jen pro ten pocit. Pro ten pocit, že znovu žijete, píšete a milujete. Pro ten moment chvilkového štěstí.

A takhle to mám se vším. S hudbou, knihami, blogy, projekty a (bohužel) někdy i s lidmi. Nadchnu se, ponořím se do toho a jsem ochotná dané věci věnovat úplně všechno. Plánuju, stavím si vzdušné zámky a věřím ve šťastné konce.

Jenže stačí nějaký jiný podnět nebo malé škobrtnutí, neúspěch a mé nadšení je to tam. Utíkám od rozdělené práce a bezhlavě se vrhám do nové věci. Rozepisuji další článek, plánuji další projekt a zakládám nový blog.
Je to trochu bludný kruh. Bludný kruh nedokončených projektů, rozepsaných konceptů a šuplíků plných nedokončených příběhů.

Snažila jsem se to změnit. Vedla jsem na blogu pravidelné rubriky, přispívala měsíčně do studentského magazínu. Ale to nejsem já. Dřív nebo později mě ta pravidelnost vždycky přestane bavit a já začnu hledat cesty, kudy ven.

Je na čase si přiznat, že tohle jsem já. Nedokončuju články, zakládám nové a nové blogy, vrhám se do dalších projektůů. Tohle jsem já a jinak to neumím. Jsem rozpolcená osobnost. Snadno se nadchnu a stejně snadno zájem ztrácím. Jsem blíženec a nestydím se za to! 

A tak, skoro po roce, přidávám tenhle článek. Protože chci a protože můžu. V hlavě mám tisíce myšlenek a nutkavou potřebu je ventilovat. Třeba už sem nikdy nic nenapíšu, třeba se ozvu za měsíc nebo teď budu články vydávat jeden za druhým. Kdo ví. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jako na horský dráze