(před)novoroční inventura


 Zbožňuju diáře, zápisníky, barevná lepítka a další papírenské zbytečnosti nezbytnosti. Stejnou měrou zbožňuju i plánování, zapisování a s tím spojené těšení na všechno, co přijde. Konec roku je tedy pro mě naprostý ráj. Vždyť kdy jindy nechat v papírnictví půl výplaty za všechny diáře, lepítka a zvýrazňovače? 
Ideální diář jsem hledala dlouho. Rok co rok jsem procházela papírnictví a různé weby a hledala ten svůj vyvolený. Diáře jsem měla všelijaké, ale vždycky jim něco chybělo /popravdě jsem sama nevěděla co/. Až loni jsem ho objevila. Ten pravý, diář od DOLLERu! U něj mě nejdříve odrazovali sloupečky k jednotlivým dním /přišlo mi, že mám málo místa/, ale během roku jsem si vytvořila jakýsi systém a do diáře se zamilovala. 

Ale moje posedlost diáři a dalšími papírenskými výrobky vůbec nejsou důvodem, proč píšu tenhle článek. K němu mě motivoval samotýn DOLLER. Konkrétně tedy shrnutí, která se objevují na konci každého měsíce. Řeknu Vám, je to skvělá věc! Člověk si alespoň vždycky zrekapituluje, co krásného daný měsíc zažil, co udělal a na čem je potřeba ještě pracovat. 
Kromě měsíčních shrnutí je na konci i jedno shrnutí roční. A právě to bude tématem mého dnešního článku. 

"Tento způsob roku zdál se mi poněkud nešťastným"

Rok 2017 byl pro mě rokem přelomovým. Náročným a bohatým na důležitá životní rozhodnutí a změny z nich plynoucí. Ta spousta změn a důležitých rozhodnutí z něj tvoří jeden z nejtěžších roků vůbec.
Zda to byl dobrý či špatný rok je ale těžké rozhodnout. Měl své pěkné okamžiky, to ano. Ale také přinesl hodně zklamání, nejistot a strachu. Strachu ze všeho nového a neznámého. Strachu ze zklamání a z neúspěchu. Tohle hodnocení si tedy nechám uzavřené a budu doufat, že rok příští bude lepší. Plný štěstí, radosti a klidu. Na duši i v životě.

Abych pravdu řekla, nepíše se mi o tom (skoro) uplynulém roce zrovna lehce. Ani ne tak proto, že by byl tak zlý. Spíše proto, že se nemohu rozhodnout, co si o všech těch událostech myslet a jak celý rok zhodnotit. Ale třeba na konci dnešního článku budu mluvit jinak. Třeba mi tahle (před)novoroční inventura pomůže ujasnit si myšlenky a všechno to vstřebat.

Začalo to už v lednu, tím nejkrásnějším maturitním plesem. Jeho příprava mě stála spoustu nervů, ale vyplatilo se to! "Přísahám, že v ten moment jsme byli nekoneční". Na atmosféru celého večera se můžete podívat ve videu od EREM Production, které naprosto zbožňuju /kluky i to video/.

Popravdě, měsíce po plese mi trochu splývají. Byli to měsíce plné učení, stresu a strachu. Strachu z toho, že to nezvládnu. Že zklamu sebe i své okolí. Nedám maturitu, nedostanu se na vysokou a skončím bůh ví kde. ALE! Nestalo se. Zvládla jsem jak maturitu, tak přijímačky a koncem května bylo rozhodnuto o mém dalším osudu. Díky nepřijetí do Prahy mi opadlo rozhodování a já se tak začala těšit do Brna, na život s mými kamarádkami.

Ještě před stěhováním mě ale čekaly nejdelší prázdniny v životě. Měsíc a půl průvodcování v Telči /již třetí v řadě, o tom prvním si přeštěte tady/, cestování s kamarádkami a spousta skvělých koncertů a akcí /co jsem zažila, si můžete prohlédnout na mém instagramu/.

A pak to přišlo. Stěhování do Brna. Nové město, škola, práce a lidé. Kolotoč, ze kterého jsem seskočila až teď. Až teď před koncem roku mám pocit, že jsem se od září konečně zastavila. Mám pocit, jako kdybych poslední půl rok prožila v jakémsi zrychleném módu. Jako kdyby mi všechno jen protékalo mezi prsty. Zvláštní pocit.

Když na to teď s odstupem /a skleničkou vína v ruce/ koukám, byl to poměrně dobrý rok. Všechny ty důležité kroky jsem zvládla /vlastně ani nevím jak/ a je ze mě samostatný, pomalu dospívající člověk. Přesto z toho roku nemám dobrý pocit. Pořád je ve mně něco, co mi říká, že mohl být ten rok 2017 lepší. Vždyť se přeci říká, že sedmička je šťastné číslo. Tak proč mi to tak nepřipadá? Opravdu to byl tak divný rok nebo na všem zase jen hledám chyby? Kdo ví. Tak či tak vstupuji do nového roku s tím, že bude dobrý. Bude krásný a růžový, stejně jako můj nový diář!

Jaký byl Váš rok 2018?





Komentáře

  1. Já si vždycky koupím diář a po týdnu do něj přestanu zapisovat :D Můj rok byl plný změn, ale převážně dobrých, tak ho budu hodnotit jako úspěšný:) hodně štěstí do nového roku!
    Karelzzilla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já jsem na ty diářky tak trochu "úchyl" a úplně se vyžívám ve svých nedělních sedánkách, kdy plánuji následující týden :D.

      Děkuji! I tobě! ♥

      Vymazat

Okomentovat

Buďte milí, prosím.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jako na horský dráze